Úspěch závisí na tom, jak dobře dokážeme spolupracovat se vším okolo nás.

Bohaté hedvábí a satén až z Basry.

To není důvod, abychom s ním zacházeli v rukavičkách.

Nemůžu vystát to, co tahle zem provádí sama sobě a svým lidem. Je to pokaždé, když utlačujeme jiné rasy, nebo přistěhovalce.

To, jak zacházíme se svými mrtvými, nás odlišuje od těch kteří je povraždili.

A my se k tobě podle toho chováme.

Ale k čemu, tohle všechno, nakonec směřuje, je, jak se v životě vypořádáme s problémy, kterým musíme čelit.

Takhle se k zenam v tehle zemi nechovame.

Uvažujeme, že bychom zapojili a oživili celé Congo Square, že bychom ho pojali prostě jako jednu ze scén auditoria.

Řekl nám, že potřebujeme zapojit víc nástrojů. A naučil nás hodně o morálce. O tom jak se chovat k lidem.

Nechci, aby si myslela, že tak jednáme se svými příbuznými na této planetě.

Dívejte, možná že jediný důvod, proč je tak nepříjemný, je že to od něho čekáme.

Doktor Adair říkal, ať s ní zacházíme jako v rukavičkách.

A proto mám pocit, že by s ním mělo být zacházeno jako s myslící a citů schopnou bytostí.

Způsob, jakým zacházíme se zvířaty je šílený.

S jakou přirozeností jednáme o zraněních v kontextu tohoto tématu.

My západní lidé jsme imperialisté, kolonisté, misionáři a jsou jen dva způsoby, jak se vypořádáváme s lidmi: Buď je sponzorujeme (patronize), nebo jim nařizujeme (paternalistic).

Jako společenští tvorové sdílíme zájem o to, v jakém vztahu jsme jako jednotlivci k našim skupinám, ale i k našim vrstevníkům.